Objevování, tvoření, šíření a vše, co je s tím spojené, je skvělé. Měli bychom tvořit a objevovat, ale také bychom se měli dívat kolem sebe. Nechceme někdy až příliš po našem okolí, prostředí a vlastně celé Zemi? Na tuto otázku mám za sebe jednoduchou odpověď.
Ano, chceme.
Vzhledem k tomu, že mám velký vztah k hudbě, tak bych to trochu přirovnala k tomu, že každá píseň musí být vyvážená, protože pokud není, tak se z toho mnohdy stává chaos. Řekla bych, že na této myšlence tak nějak celý projekt stojí.
Můžete si všimnout, že se jedná o objekt na organické bázi připomínající nějakou kapalinu či buňku. Tento objekt pak reaguje
na hru na elektronické bicí a tvoří tak generativní animaci.
Objekt v tomto díle představuje nějakou živou část, kterou jsme všichni obklopeni. Bicí představují naši touhu stále něco tvořit, objevovat a dalo by se říct, že znázorňuje naši touhu si neustále
s něčím hrát. Jde taky za mě o velmi rázný nástroj, který se skvěle hodí k představení něčeho ne úplně pozitivního.
Význam tkví v tom, že pokud je všeho s mírou a je člověk schopný existovat v souladu s přírodou, tak vše může být hezké a klidné. Jak si můžeme všimnout ve videu, tak když hraju klidně a bez agrese, tak je objekt poněkud klidný a ladný. Druhá část je ta kdy už je toho moc a kdy člověk přestává respektovat své okolí kolem něj, načež prostředí strádá a začíná být ničeno. To znázorňuje rychlejší a dalo by se říct agresivnější hraní, při kterém už objekt ztrácí svou ladnost a není už tak příjemný na pohled. Avšak když se hraní opět zklidní, objekt se dokáže vrátit do své ladné podoby a je opět příjemný na pohled, tím myslím to, že kdybychom dali planetě trochu oddych a nechali ji se zregenerovat, tak bychom stále měli naději.
Ano, chceme.
Vzhledem k tomu, že mám velký vztah k hudbě, tak bych to trochu přirovnala k tomu, že každá píseň musí být vyvážená, protože pokud není, tak se z toho mnohdy stává chaos. Řekla bych, že na této myšlence tak nějak celý projekt stojí.
Můžete si všimnout, že se jedná o objekt na organické bázi připomínající nějakou kapalinu či buňku. Tento objekt pak reaguje
na hru na elektronické bicí a tvoří tak generativní animaci.
Objekt v tomto díle představuje nějakou živou část, kterou jsme všichni obklopeni. Bicí představují naši touhu stále něco tvořit, objevovat a dalo by se říct, že znázorňuje naši touhu si neustále
s něčím hrát. Jde taky za mě o velmi rázný nástroj, který se skvěle hodí k představení něčeho ne úplně pozitivního.
Význam tkví v tom, že pokud je všeho s mírou a je člověk schopný existovat v souladu s přírodou, tak vše může být hezké a klidné. Jak si můžeme všimnout ve videu, tak když hraju klidně a bez agrese, tak je objekt poněkud klidný a ladný. Druhá část je ta kdy už je toho moc a kdy člověk přestává respektovat své okolí kolem něj, načež prostředí strádá a začíná být ničeno. To znázorňuje rychlejší a dalo by se říct agresivnější hraní, při kterém už objekt ztrácí svou ladnost a není už tak příjemný na pohled. Avšak když se hraní opět zklidní, objekt se dokáže vrátit do své ladné podoby a je opět příjemný na pohled, tím myslím to, že kdybychom dali planetě trochu oddych a nechali ji se zregenerovat, tak bychom stále měli naději.
The discovery, creation, dissemination, and everything associated with it is wonderful. We should create and discover, but we should also look around us. Don't we sometimes demand too much from our surroundings, the environment, and indeed the entire Earth? I have
a simple answer to this question: Yes, we do.
Since I have a strong relationship with music, I would somewhat compare it to the idea that every song must be balanced because
if it's not, it often turns into chaos. I would say that the entire project somewhat stands on this idea.
You may notice that it involves an object based on organic matter resembling a liquid or a cell. This object then reacts to playing on electronic drums, creating a generative animation.
In this work, the object represents some living part that we are all surrounded by. The drums represent our desire to constantly create, discover, and it could be said that it illustrates our desire to constantly play with something. It's also, for me, a very decisive instrument that is great for presenting something not entirely positive.
The meaning lies in the fact that if everything is in moderation and
a person is able to exist in harmony with nature, then everything can be beautiful and peaceful. As we can notice in the video, when I play calmly and without aggression, the object is somewhat tranquil and graceful. The second part is when it becomes too much and when
a person stops respecting the environment around them, upon which the environment suffers and begins to be destroyed. This is illustrated by faster and could be said more aggressive playing, during which the object loses its grace and is no longer pleasant to look at. However, when the playing calms down again, the object is able to return to its graceful form and is once again pleasant to look at. By this, I mean that if we gave the planet a bit of rest and let it regenerate, we would still have hope.
a simple answer to this question: Yes, we do.
Since I have a strong relationship with music, I would somewhat compare it to the idea that every song must be balanced because
if it's not, it often turns into chaos. I would say that the entire project somewhat stands on this idea.
You may notice that it involves an object based on organic matter resembling a liquid or a cell. This object then reacts to playing on electronic drums, creating a generative animation.
In this work, the object represents some living part that we are all surrounded by. The drums represent our desire to constantly create, discover, and it could be said that it illustrates our desire to constantly play with something. It's also, for me, a very decisive instrument that is great for presenting something not entirely positive.
The meaning lies in the fact that if everything is in moderation and
a person is able to exist in harmony with nature, then everything can be beautiful and peaceful. As we can notice in the video, when I play calmly and without aggression, the object is somewhat tranquil and graceful. The second part is when it becomes too much and when
a person stops respecting the environment around them, upon which the environment suffers and begins to be destroyed. This is illustrated by faster and could be said more aggressive playing, during which the object loses its grace and is no longer pleasant to look at. However, when the playing calms down again, the object is able to return to its graceful form and is once again pleasant to look at. By this, I mean that if we gave the planet a bit of rest and let it regenerate, we would still have hope.